Vzít kolem ramen, či minout?

Jedna žena stála na chodníku a čekala na zelenou, aby mohla přejít. Na protější straně stála asi sedmnáctiletá dívenka. Ta žena si všimla, že dívka pláče.

Jakmile se světla změnila, obě vykročily proti sobě. Když se užuž chtěly minout, v ženě se ozval mateřský instinkt. Celou duší zatoužila vzít děvče kolem ramen a utěšit je. Ale minuly se a žena na dívku ani nepohlédla – prostě šla dál.

Celé hodiny ji pak vzpomínka na plačící dívku pronásledovala. Znovu a znovu si říkala: „Proč jsem se jen neotočila a nezeptala se: Mohu vám nějak pomoct, slečno? Jistě by mě odmítla – no a co! Jen pár vteřin stačilo, aby pochopila, že na světě je někdo, komu na ní záleží. Místo toho jsem ji minula. Dělala jsem, jako by byla vzduch.“

Podle knihy B. Cavanaugh: Kup si los