Most

Venkovan se synem se vydali na jarmark do vedlejší vesnice.

Cesta vedla přes malý kamenný most.

Pod ním divoce tekla řeka rozvodněná jarním táním.

Voda sahala daleko výše než obvykle, z mostu se drolily kameny,

byl starý, neudržovaný a nevypadal právě bezpečně.

Syn se lekl: „Tati, myslíš, že nás udrží?“

Otec odpověděl: „Synku, budu tě držet za ruku.“

Chlapec vložil svou dlaň do otcovy

a opatrně s ním most přešel.

Chvíli poté dorazili do vesnice,

kde se konal jarmark.

Domů se vraceli za soumraku.

Chlapce napadlo: „Tati, a co ten polorozpadlý most?

Jak se dostaneme přes řeku? Já se bojím.“

Venkovan byl statný chlap.

Vzal synka do náruče a řekl mu:

„U mě v náručí jsi v bezpečí.“

Otcova klidná chůze chlapce ukolébala, a tak hluboce usnul.

Probudil se až druhý den ráno – ležel živý a zdravý ve své postýlce.

Oknem svítilo slunce.

Ani nevěděl, kdy a jak přešli přes rozbouřenou řeku.

Tak vypadá smrt…

Myslete na to, že…

přistanete u břehu a zjistíte, že jste v ráji;

že stisknete nabízenou ruku a bude to ruka Boha;

že budete dýchat čerstvý vzduch a bude to vzduch nebes;

že se budete cítit silnější a zjistíte, že toto je nesmrtelnost;

že přejdete z hřmící bouře do známého klidu;

že se probudíte a zjistíte, že jste DOMA!

Podle knihy  B. Ferrera Osvěžení pro duši