Modlitba na Bílou sobotu

   Ty jsi sestoupil do mého stínu...                      

Pane Ježíši Kriste,

ty jsi za nás jen nezemřel.

 Ty jsi byl také mrtvý.

Tři dny jsi ležel v hrobě.

 Na Bílou sobotu vzpomínáme, že jsi byl mrtvý.

Ve smrti jsi sestoupil také do podsvětí mého vlastního stínu,

aby ses ve mně dotkl a proměnil

všechno potlačené, temné a chaotické.

Bereš do svých rukou všechno mrtvé a strnulé ve mně

a probouzíš to k novému životu.

Otevíráš brány žaláře.

Lámeš okovy, které mě držely v zajetí,

abys mě vyvedl do svobody.

Přináším ti tedy v modlitbě pravdu o sobě,

mé potlačené a vytěsněné stránky,

můj vnitřní zmatek, mou temnotu

a všechno ztuhlé a mrtvé ve mně.

Věřím,

 že se všeho ve mně dotkneš a všechno probudíš k životu.

 Ležíš v hrobě, abych já pohřbil všechno,

co s sebou vláčím jako odpad.

Chci pohřbít svá zranění.

Vzdávám se toho, abych je používal jako výmluvu

a nepřijímal tak zodpovědnost za sebe a za svůj život.

Vzdávám se toho,

 abych na základě svých zranění jiným vyčítal jejich chování…

 A odkládám všechny své pocity viny, kterými se drásám,

 všechny výčitky vůči sobě,

 kterými si ztrpčuji život. 

Pane Ježíši Kriste,

dej, aby všechno, co chci pohřbít,

bylo zapečetěno ve tvém hrobě.

 Dej, ať to v něm zemře, aby mě to netížilo.

A vezmi mě za ruku,

 napřim mě a daruj mi podíl na svém vzkříšení.

Amen.

Z knihy A. Grüna: Důvěrná slova