Co rozechvívá naše srdce

4. 12. 2011 11:02
Rubrika: Advent
Kdo čeká, ten nemarní čas. Je napjatý, doufá, je soustředěný na určitý cíl. Cílem předvánočního čekání je svátek, oslava našeho zlidštění, našeho sebeuvědomění, sjednocení s Bohem. Nejenom my však čekáme, čeká také Bůh. Čeká, že se otevřeme životu a lásce. Čekat znamená nadít se něčeho, setrvávat na místě, lidově „vartovat“. Stát nebo být na vartě znamenalo hlídat, mít hlídku na nějakém vyvýšeném místě. Čekat, vyhlížet příchod někoho nebo něčeho. Rozhlížet se a zkoumat všechno kolem. Čekat také může znamenat na něco dohlížet, pečovat o něco, jako když nás hlídka střeží, dává na nás pozor. Očekávání v nás vyvolává obojí – rozhled i soustředění na daný okamžik, na to, co právě prožíváme, na lidi, s nimiž hovoříme. Očekávání dojímá naše srdce. Stává se otevřenějším. Touha nám říká: sami se sebou si nevystačíme. Dychtíme po tom, co rozechvívá naše srdce. Podle knihy A. Grüna: Vánoční rozjímání
Zobrazeno 1605×

Komentáře

JiKu

Počkáme a uvidíme!
Nic se nejí tak horké, jako když se to uvaří.

Podle JiKu

Zobrazit 1 komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Monika Voňková