Muž v pozadí

Blíží se slavnost svatého Josefa. je to můj oblíbený světec a velký pomocník. Kdysi dávno jsem objevila toto zamyšlení o "muži v pozadí". Nevím, kdo je jeho autorem, neznám zdroj, ale je to docela zajímavé...

O kom vlastně přemýšlíme, když se modlíme radostný růženec? Na tuhle otázku odpovíme bez váhání: přece o Panně Marii a o dětství a mládí Pána Ježíše.

A uvědomili jsme si někdy, že v těchto pěti tajemstvích tak nějak tiše a nenápadně a na okraji – ale přitom způsobem velmi důležitým, je ještě jeden člověk, kterému Bůh svěřil úlohu mlčenlivě spolupracovat na celém tajemství spásy?

 Tento „hrdina v pozadí“ – prostý řemeslník z malého galilejského Nazareta , svatý Josef, nás provází beze slov tímto růžencem.

Kterého jsi, Panno, z Ducha svatého počala…

modlíme se v prvním desátku a měli bychom si uvědomit, že ke splnění toho, aby se zaslíbený Mesiáš podle dávných proroctví i podle andělových slov mohl stát právoplatným „synem Davidovým“, bylo třeba, aby úkol jeho zákonného pozemského zástupce převzal spravedlivý Josef.

On stejně jako Maria musel říci bezvýhradně „ANO“ Boží vůli.

S kterým jsi, Panno, Alžbětu navštívila…

říkáme ve druhém desátku. I tady má Josef svou nezastupitelnou úlohu: úlohu muže chápajícího, obětavého do krajnosti.

Muž žárlivý, podezíravý, sobecký – takový by nikdy nesvolil, aby jeho nastávající se vydala těsně před svatbou na několik měsíců pryč z domova – a jenom kvůli tomu, aby vykonala službu lásky u své příbuzné. Málokterý snoubenec by to dovolil své nevěstě i dnes – a což teprve před dvěma tisíciletími, kdy postavení ženy bylo docela jiné.

Kterého jsi, Panno, v Betlémě porodila…

Třetí tajemství. Šli spolu. Nemohli najít místo u lidí – našli je za městem ve stáji pro zvířata.

I tady vidíme Josefa jako ochránce, jako člověka, na kterého je možno se spolehnout i v nejtěžší chvíli.

Kterého jsi, Panno, v chrámě obětovala…

Ve čtvrtém desátku vidíme, jak chudý Josef s chudou Marií přinášejí „dar chudých“ – dvě holoubata.

I Josef slyší Simeonova slova: „Tvou duši pronikne meč“. Pronikl.

A mnohem dříve než na Kalvárii.

I Josef přijímá Boží vůli. Jsou chvíle radostné – přicházejí mudrci z Východu.

Jsou chvíle hrůzy – Herodes, útěk.

Josef pracuje. Pro Marii a pro Ježíše. Měsíc za měsícem, rok za rokem…

Kterého jsi, Panno, v chrámě nalezla…

Poslední desátek. Léta plynou. Josef vychovává Ježíše. Stará se o něj, má o něj strach, s bolestí ho hledá.

Má ho rád, je mu laskavým otcem, i když mu někdy nerozumí.

Stále žije, jako Maria, i on svému mužnému „staň se“, které musel říci tehdy i on, když se nebál přijmout Marii k sobě. Tak vlastně svou prací, svým každodenním životem umožňoval, aby se „přiblížilo Boží království“. 

Nesvěřuje někdy Bůh i nám takové „místo v pozadí“?

Takové, o kterém se nikde nemluví – jako se nikde nemluví v radostném růženci o spravedlivém Josefovi?

Takové ovšem, které – jako místo Josefovo – je bezpodmínečně nutné, aby  Slovo, které se stalo tělem, skutečně přebývalo mezi námi...