Podobenství o pavoukovi

Jakýsi pavouk měl velký hlad. Nemohl najít žádnou potravu. Tak si vzpomněl na umění, které ovládal jen on.

Ze svého těla nechal vytéct nit. Tu nahoře pevně uvázal a spustil se po ní dolů a postavil svou síť. Z posledních sil napnul nití své dílo, které nasměroval do středu a rozpletl do stran. Bylo nádherné dívat se na jeho umělecké dílo a možná, že na ně byl sám pyšný. Tak bylo mohutné. A když se na síti ráno jemně usadila rosa, zářila na vycházejícím slunci jako krystal.

Už nemusel mít ani hlad, protože se v síti zachytily mouchy, komáři a hmyz všeho druhu. A měl potravu i do zásoby.

Jen jedna věc mu vadila, když se těšil vždy znovu ze svého uměleckého díla: nit, která vedla shora dolů. Bylo jí ještě třeba?

A tak ji prostě ukousl. Ale jaké zděšení: síť se zhroutila. Jeho dílo bylo zničeno.

 A to jen proto, že zapomněl na jedno: na význam nitě vedoucí vzhůru

Modlitba je jako nit vedoucí nahoru… Jí se můžeme přidržet a uspořádat svůj život.

Podle knihy Nezapomeň snít