Před pár dny jsem u nás měla svého osmiletého vnuka Peťu, který miluje fotbal. Vytáhla jsem starou známou hru stolní fotbal, abychom si spolu zahráli. Petr to bral opravdu vážně. Zeptal se mě: „Babi, jaký budeš tým?“ Moc jsem nepřemýšlela a vypadlo ze mě: „Vítkovice!“
Petr se chytil za hlavu a rozhořčeně mi řekl: „Ale babi, Vítkovice přece fotbal nehrají…“ Pak mi to došlo, že Vítkovice přece hrají hokej. Honem jsem přemýšlela, jaký tým ten fotbal hraje a pak jsem se trefila do černého: „Plzeň, budu Plzeň.“ Petr mě pochválil: „Babi, tak to jo, Plzeň je první, tak teď už můžeme hrát.“
Bylo to moc milé, zahráli jsme si a dobře jsme se pobavili. Dneska čekám vnoučata zase, tak už jsem si pro jistotu zjistila, jak hrála Sparta a Liwerpool…
Takže i babičky se pořád mají co učit. Ale učím se moc ráda, protože je mám všechny moc ráda…
I jako malí ministranti jsou super.
Jo, včera moji vnoučci poprvé ministrovali!!!
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.