Velikost maličkostí

Nedávno jsem si koupila knihu Hany Pinknerové s názvem Jedno potěšení týdně. Tahle autorka umí psát velice poutavě o různých drobnostech a situacích v životě. Knihu jsem ještě nedočetla celou, ale oslovila mě kapitolka  "Velikost  maličkostí". Autorka tam píše o maličkostech v našem běžném životě, např. maminka, která ráno připraví dobrou snídani s čerstvými rohlíky, když se v sobotu nikomu nechce z postele, přišitý knoflík, pohlednice z výletu, košík jablek sousedce, která nemá žádnou zahrádku, pozvání na kávu, když se kamarádka potřebuje vypovídat ze svého přetlaku…

 A píše dále: "On  možná celý život se skládá z takových malých, téměř nepatrných drobností. Jednotlivě nestojí za řeč. Řekneme: Není zač. A mávneme rukou, že to přece nic nebylo. Ale co by zbylo ze života, z domova nebo z lásky, kdyby nebylo těch malinkých, nepodstatných a jednotlivě skoro bezcenných skutků, dárků nebo slov? Je to jasné. Nezbylo by nic. Žádná maličkost není tak malá, aby někomu nemohla udělat radost, aby nemohla někoho potěšit, někomu prosvětlit den nebo pozdvihnout náladu. I ty nejmenší radosti dokazují existenci radosti a přítomnost lásky na zemi." Tolik Hana Pinknerová.

Přemýšlela jsem o tom a musím říct, že je to pravda. Často se setkáváme s maličkostmi, nad kterými opravdu jen mávneme rukou… Ale není to škoda? Promarníme možná hodně příležitostí k tomu, jak se radovat. Radovat se z toho, že jsme udělali my radost někomu jinému, ale zároveň si všímat i toho, když ten druhý nám prokáže nějakou maličkost, může to být dárek, ale také SMS-ka, pozvání do kina, pomoc s nějakým problémem, úkolem nebo třeba jen to, že nás ten druhý vyslechne ...

 Dnes jsem něco takového prožila a jsem moc vděčná Bohu, že jsem si to uvědomila. Tak si možná dám předsevzetí, že se budu pozorněji dívat kolem sebe, abych tyhle maličkosti zbytečně nepromarnila. Byla by to fakt škoda.