Nejkrásnější srdce

Mladý muž se jednou postavil do středu obce a začal vykřikovat, že má nejkrásnější srdce z celého kraje.

                Shromáždil se kolem něj velký zástup lidí. Obdivovali jeho srdce a dosvědčili, že je skutečně dokonalé, bez jediné skvrny či škrábnutí.

                Všichni se shodli, že se jedná o nejhezčí srdce, jaké kdy viděli. Mladík cítil jejich obdivné pohledy, dmul se pýchou a s ještě větší vervou je ujišťoval, že v celém širokém okolí nenajdou krásnější srdce. Vtom se k němu přiblížil starý muž a řekl: „Proč to říkáš, vždyť  ve skutečnosti tvoje srdce není tak hezké jako moje?“

                Všichni se překvapeně podívali na starcovo srdce a spatřili, že sice mohutně bije, ale jinak je pokryté jizvami. Některá místa dokonce chyběla a překrývaly je jiné kusy, jež tam ani pořádně nepadly, neboť okraje byly nepravidelné. Dokonce viděli otvory zející po velkých kusech.

                Lidé zůstali zaraženě stát a mysleli si: „Jak může tvrdit, že má nejkrásnější srdce?“

                Mladík pozoroval starcovo zubožené srdce a dal se do smíchu.

                „Určitě žertuješ,“ řekl mu. „Porovnej svoje srdce s mým. Moje je dokonalé. Naopak tvé je plné jizev a bolesti.“

                „Máš pravdu,“ řekl stařec, „tvoje srdce dokonale září, ale nechtěl bych mít s tebou nic společného. Podívej, každá jizva představuje osobu, které jsem dal všechnu svou lásku. Vytrhl jsem si kus srdce, abych je odevzdal těm, jež miluji. A  zároveň mnozí z nich mě obdarovali svým kusem srdce, které jsem umístil do otevřené rány. A jelikož kusy  nebyly stejně velké, zůstaly mi nerovnoměrné okraje, z nichž mám radost, protože mi připomínají naši společnou lásku. Někdy se ale stalo, že jsem dal velký kus svého srdce, ale ta osoba mi dala na oplátku jen malý kus svého. Proto mám v srdci otvory. Dávat lásku znamená riskovat. A přesto mi bolest z otevřených ran připomíná, že je stále miluji, a živí naději, že se možná jednou vrátí a zaplní prázdnotu, kterou v mém srdci nechali. Chápeš tedy, co je skutečně krásné?“

                Chlapec zůstal tiše stát.  Po tvářích mu stékaly slzy. Přiblížil se ke starci, vytrhl si kus svého krásného a mladého srdce a nabídl mu je.

                Stařec jej přijal a položil si jej na své srdce. Zároveň vyňal kus svého starého zuboženého srdce a přikryl jím otevřenou ránu srdce chlapcova. Kus do srdce zapadl, ale ne dokonale. Jelikož oba kusy nebyly stejné, bylo vidět okraje.

                Mladík si prohlédl své už nedokonalé srdce. Vyzařovalo však větší krásnu než předtím, neboť v něm proudila starcova láska.

Podle knihy J. C. Bermejo: Příběhy pro uzdravení duše